Dívám se směrem k Lysé hoře obestřené černými mraky kropícími celé Beskydy a vize o jedné z boulder session se mi začíná rozplývat před očima. Uvažuji v které knajpě a s kým dnes zapiju to „skvělé“ počasí když mi v tom zabrnčí telefon: „Čao, tady Vilda. Kolem osmé večer budeme na Bystřičce, Stráníci dojedou dnes taky.“ Tímto dostávám kopanec do řiti směr kumbál, kde hážu veškerý potřebný vercajk a žolíka v podobě domácí, pět let staré hruškovice do „klíštěte“. O několik hodin později se střetáváme s „Chejnovcemi“ u hráze přehradní nádrže a s lahváčem v ruce se jmeme zkontrolovat kvalitu místního pohostinství, kde brebentíme o zdejším hnusném materiálu, odporných dopadech a vůbec obecně charakteru lezení lokálního významu. Nakonec Vildův postupně se měnící úměv ve škleb neurčitého výrazu zarážím popisem několika výrazných projektů s absencí mechu a smrtelného doskočiště...
Dorazivší bratři Stráníci už stíhají jen dva kousky než nás veskrze francouzsky mluvící číšnice kope do zadnic směr dešivé lesy zdejšího údolí. Po zjištění nefunkčnosti okolních hospod zakončujeme večer konzumací žolíka Otevřené náruče pod slunečníkem pivního stánku, jenž nás ochraňuje i po celou noc před nepřízní počasí.
Ráno mám hlavu ne nepodobnou střepu a zastřeným pohledem na ostatní členy sessionu dedukuji, že v tom asi nejsem sám. Čekáme na alespoň částečné vyschnutí kamenů, kdy přijíždí i Dan „Tlustá ruka“ a s prvními slunečními paprsky vyrážíme k nejbližšímu kameni Pedofil (rozuměj nikomu se poránu nechce tahat tím humusáckým kopcem do hlavního sektoru). Rozlezem v Tlusté bradavce (5A zdejší klasifikace „Pul“) chlapi jen testují zdejší materiál, ale vedlejší projektová linka Bahnomil jim již hlavy trošku zamotává. Nakonec je z toho krásné 6C Pul jež své další přelezy stopuje stále více se hýbajícím klíčovým bočákem.
Další projekty (rozuměj slepé šipky) v podobě unrealového skoku z ničeho dva metry do ničeho s výlezem po ničem a kolmé technické morpho věcičky přes nekopaktní jebky (poněvadž bouldrů morpho charakteristikou je zde více, budu je dále jmenovat jen zkratkou „M“) obcházejí obloukem a zaměřují se na jeden z cílů akce s titulkem TdTP Otevřenou náruč (ze sedu velké M, ze stoje M menší).
Žolík padl již předešlý večer, tudíž je teď čas jej zpětně sundat z vrcholu kamene. Několik pokusů odhaluje, kdo má potřebně dlouhou rozpaž a sílu. Sítem prošel jako jediný Martin a po půl hodince na Nás shora pokyvuje kdeže máme další „sračky“. Z úst padá něco o 7C Fb, nicméně Vilda se Štěpánem jsou jiného názoru...
Další zastávka u Skokanského můstku, kde již škodí Brněnsko-Pražská letka ve složení Suk, Dejv a Karin není nijak markantní, ale následný kámen Převěj se svou stropovou Amputací (6A Pul) borce malinko zaskočuje svým M charakterem a vlhkým výlezem.
Přesunujeme se do centra sektoru Havranka, kde se rozrůstáme o další členy sessionu a postupně zkoušíme nejpěknější směry a projektíky. Nejlepší počiny jsou opět z dílny Martina, kdy si dává krásný silovo-technický šestimetrový Bigvól ze sedu (7B-C Fb) a padá až ve vrcholových přísných oblinách Velké huby (předpokládané 7C-8A Fb?). Zamrzlý teleskop a Ethalon 205 odolává silným pažím zřejmě vlivem nedostatečného tření a M nádechu.
Na cestě za Bugs Bunnym do sektoru Podzámčí procházíme kolem projektů Chemická válka (exponovaný skok) a šestimetrové nezlezené plotny jako materiálu pro možné příští bouldrové stekání. Masívek Bugs Bunny v sektoru Podzámčí skýtá linky rozličných charakterů i obtížností, takže zde pokusují opravdu všichni a pohledem nezávislého kolemjdoucího to vypadá jako miniaturní PADání nebo Mello blocco. Králík odolává velmi krátce jako všechny ostatní linie včetně Cikciku a Oslepující záře (v ultimativním podání Radovana), tudíž jediné co zde zůstává projektem je atypický skok z menších lišt do oblé police.
Následný přesun pod Bratry v triku a jejich překonání s vedlejšími Třemi sestrami (oba 6A Pul) je poslední kapkou pro unavené svaly (nohou, ten kopec je fakt otřesný) a totální rezervy stačí již jen na procházku do jižního sektoru Komín pro potenciální příští návštěvu. Rozhodnutí, kde strávit nacházející večer padá na obec XXX s místní putykou „U Willyho“. Co se dělo zde a po Našem vykopnutí od výčepu okolo půlnoci s následným rejem čarodějnic na parkovišti jímající dvě mobilní stage je má klavesnice opravdu krátká... Doteď se divím, že nás nezlynčovali místní obyvatelé vesnice s vidlemi či alespoň nepřijela zkontrolovat policie se svěracími kazajkami, sítěmi a klecemi pro psy.
Následující ráno opět jemně pláče, takže jedna část čarodějnického sněmu zaujímá taktickou pozici u Willyho a kávy s pivem, načež ta druhá vyráží odkrývat tajemství blízkých skal. Lokální materiál je trošičku hrubějšího zrna, než ten Bystřičský, leč to na motivaci pro zdolání šestimetrové zališejníkované hrany s rychlým vystřízlivěním v klíčovém (čtyřkovém) kroku nic neubírá. Nicméně únavu po včerejším kamenomilství a nočním pivo-griotko-burčakomilství vyhladit nelze a podle toho vypadá i estetický styl skorolezení. Po poledni se elitní skupina po zdolání zdejší perly (Trnky 7C Fb) s průvodci Danem a Liborem „vymlouvá“ na prolezenou kůži a odchází směr parkoviště s následným odjezdem ke Staroměstskému orloji, Choceňským mlékárnám a Ostravským betonům. My se přesouváme dál do kopce za imitacemi zdolání dalších místních problémů. „Dědek“ Radovan kotví s Dejvem u krásného dírkového projektu (7C Fb?), ve kterém při krokování nechává již přesluhující zbytky energie stejně jako já s Lumajzem u fontáčovského Vzpříčníka obecného (z dílny velkého gurua Pilky), jež nám oběma málem vyhazuje levé rameno. Se zdoláním klasické technické linky za 5A Fb v podání holek sbíráme svých pár švestek a klopýtáme z kopce za motorovými oři a teplem krbů domova.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem účastníkům této myslím že docela povedené akcičky a těším se na další pokračování v jiné „prdeli“ Česko-Moravských luhů a hájů.
Text: Venca Kučírek Foto: Vítězslav Fojtík